Bylo nebylo: Zapomenuté akce Languages týmku

Languages týmek nebo-li katedra jazyků ISC se může pyšnit dlouhou a bohatou historií. Za 12 let existence uspořádal tento týmek nespočet akcí, z nichž některé si zachovaly svou tradici do dnešních dnů, na jiné se tak trochu zapomnělo. Pojďme si nyní, některé z minulých akci, připomenout.

 

Pokračování textu Bylo nebylo: Zapomenuté akce Languages týmku

Výlet za českým pivem, českým mořem a Českým Krumlovem!

Předně bych rád předeslal, že tento výlet byl mým prvním Orientation week výletem, na který jsem kdy jel. Proto se zde nemohu odvolávat na léty prověřenou sehranou partu. Na co jsme se však rozhodli odvolávat je eliksír dobré nálady obsažený v klasických ISC rybičkách, Becherovce Originál či Becherovce Lemond. Nutno dodat, že tyto produkty byly po pečlivé úvaze vybrány zejména pro svůj okamžitý hřejivý účinek.

Z Prahy jsme vyjížděli kolem osmé hodiny ráno. Byla sobota 17.2. a před pár hodinami získala Ester Ledecká první olympijské zlato. Ze 4 organizátorů jsme si 3 procházeli nějakou virózou, řada zahraňáků také nebyla v nejlepší kondici. Dva účastníci se pro nemoc z výletu na poslední chvíli omluvili. Cítil jsem v kostech zvláštní napětí. Všudypřítomná rýma, kašel a vytrácející se hlasivky nevěstily nic dobrého. Říkal jsem si, že pokud se epidemie rozšíří dál, bujarého veselí nejspíš ubyde, ale vzniklý námět pro hollywoodský akční thriller s pestrým národnostním složením hlavních hrdinů coby náhodných cestujících bude jistě pěkný. Pokračování textu Výlet za českým pivem, českým mořem a Českým Krumlovem!

Movie Night: Fresh Food in a Rubbish Bin

10 Billions is the name of the movie chosen for the first Movie night session of the Spring Semester 2018. The programme started by watching the movie and it went on by a post-movie discussion to get to know the different opinions and feelings of the participants (around 20 people). For that discussion, the organizers created a list of questions to lead the debate, which was very welcomed by the attendants. Moreover, thanks to their involvement, a list with the problems and solutions regarding food waste and feeding people problems was created. Everybody had the chance to express their own opinions and ideas in a friendly environment.

Anahí 

Novoroční kolečko aneb představení Teamu Spring 2018

Máme tady další rozjetý semestr pod vedením nové prezidentky Terky Faltysové, a tak je čas si představit ISC Team pro tento semestr:
1. Jaký je tvůj oblíbený dort?
2. Kdy a jak ses přidal(a) do ISC?
3. Jaký si přeješ, aby byl letní semestr 2018 v ISC a jak k tomu plánuješ přispět?
(4. Na závěr padla jedna dobrovolná bonusová otázka kočka nebo pes, ale odpověď najdete až na úplném konci)

 

Pokračování textu Novoroční kolečko aneb představení Teamu Spring 2018

Rok 2017 za námi a jak to vidí ISC Spirit

Tři sta šedesát pět dní roku dva tisíce sedmnáct už je dávno za námi. A tak mi dovolte krátké shrnutí tohoto úžasného roku očima ISC Spiritu.

„V lednu 2017 mě Terez Vlasáková přehodila do rukou Tété Kadlecové. Chvíli bylo takové mrtvé období, stávající Parťáci mnou totiž byli přesyceni a ti noví mě ještě nechápali. Navíc bylo zkouškové….A tak jsem si i já odpočinul, nezbývalo mi než mýt nádobí v Pointu. Netrvalo však dlouho a už jsem byl s novým ISC Teamem na cestě na přípravný víkend. Za chvíli přijeli zahraňáci, úspěšně se zapsali na fakulty, užili si své první chvíle v Praze a semestr se pomalu zaběhl. Mně se podařilo s každým členem ISCčka navázat velmi kamarádský vztah a každý jednotlivec objevil opět nový rozměr mne samotného. I několik zahraňáků se aktivně zapojilo a já měl možnost naučit se slovíčka jazyky, které jsem do té doby neznal. A to jsem v ISC od samého prvopočátku! Vlastně jsem se na půdě ČVUT pohyboval už dávno před tím…..Po boku pana Požára a Robina, Vládi Maliny a dalších nadšenců….ale to je zas jiná pohádka…..rád vám ji někdy povím.

Letní semestr 2017 utekl velice rychle, najedou bylo opět zkouškové a dění v ISC se trochu utišilo. Já doprovázel Parťáky i zahraňáky na zkouškách a vždy, když se cítili v koncích, jsem jim trochu pomohl, takže všichni to zvládli. Přišlo léto, kdy jsem se nevypařil a ani neodjel na dovolenou. S těmi nejpracovitějšími Parťáky jsme připravili nový Survival Guide a pracovali dále na českém webu, připravili web pro akci S ČVUT do světa Study Abroad Fair (SAF) a skoro se nám povedlo pustit se do rekonstrukce strahovského ISCčka. Pokračování textu Rok 2017 za námi a jak to vidí ISC Spirit

Ze zahraničí: Pája T. na Taiwanu

Poloviční Česká Republika, kde je všechno

Hodně lidí se mě ptá, proč jsem si vybrala právě Taiwan (ano vím, správně česky se má psát Tchaj-wan, ale Taiwan je rychlejší na napsání). Už na střední škole jsem se doslechla, že na vysoké škole můžu odjet někam studovat do zahraničí. Předtím než jsem nastoupila na ČVUT jsem zjišťovala, jaké mám možnosti studia v zahraničí. Vymyslela jsem si, že by bylo fajn odjet na bakaláři studovat na evropskou univerzitu a na magistru ještě dál. Nakonec jsem stihla na bakaláři odjet na semestr do Španělska a čas dál letěl a přicházel termín přihlášek. Nejprve jsem chtěla jet do Mexika, ale to se doma nesetkalo s velkým úspěchem, protože si rodiče mysleli, že je to nebezpečné. Nechtěla jsem je zklamat, tak jsem tedy přemýšlela nad jinou destinací. Tou dobou jsem měla super buddíka z Austrálie, tak jsem si říkala, tyjooo to fakt nezní špatně, kdybych odjela do Austrálie. Splnilo by to můj požadavek – odjet někam dál a v Austrálii jsem ještě nebyla. Rodiče už byli s mojí volbou spokojenější, ale sama bych to finančně špatně zvládala, a rodiče by mi museli penězi hodně vypomoci. Mamka prohlásila „no lepší než Mexiko a hold nová kuchyně by musela počkat“. Tohle jsem taky nechtěla, proto jsem hledala dál. Znám hodně lidí, kteří už dřív studovali na Taiwanu, tak k tomu museli mít nějaký důvod. Vygooglila jsem Taiwan a viděla jsme nádherné obrázky, dočetla jsem se, že je podobně drahý (spíš levný) jako ČR, volba tedy padla na Taiwan. Abych se mohla ještě více těšit, našla jsem si školu v Kaohsiungu, která má přímo v kampusu pláž. A potom uplynulo ještě trochu času a byla jsem tady.

Fotky nelhaly a kampus je naprosto nádherný a pláž tady opravdu je. Skvělé jsou hodiny tělocviku, při kterých škola využívá výhody vlastní pláže, takže chodím na hodiny windsurfingu a paddle boardu.
Pokračování textu Ze zahraničí: Pája T. na Taiwanu

Bylo nebylo: ISC Mafie

Není to tak dávno, kdy mezi Parťáky a zahraňáky potají řádila bratrovražedná válka. Navenek se každý tvářil přátelsky a uvolněně, ve skutečnosti však dával pozor na každý sebemenší pohyb lidí kolem sebe. Kdokoliv z nich totiž mohl být tím, kdo v okamžiku vytáhne zbraň a stiskne spoušť…

ISC Mafia se rozjela na jaře 2013 a pokračovala až do jara 2015, kdy padl poslední výstřel a naposledy byl vyhlášen ISC Mafioso, nejlepší zabiják ze všech. A o co v této zapomenuté soutěži šlo? Pokračování textu Bylo nebylo: ISC Mafie

Vánoční besídka

Jako každé Vánoce se i tento prosinec konala ISC Vánoční besídka, při které si měli Alumni možnost sdělit nejnovější drby a zvědavci mohli zjistit, jak bude vypadat nový Team pro příští semestr Spring 2018. Jelikož letos oslavilo naše drahé ISC už 18 let, celá besídka se nesla v duchu ohlédnutí za touto dlouhou a zajímavou historií, jejíž kořeny sahají do minulého století.

Alumni i aktivní členové se mohli bavit hledáním svých tváří z fotek napříč minulými léty, které zdobily 18 stěn hospody u Honzíka. Pro všechny bylo také připravené video, ve kterém se představilo několik Alumni a podělilo se o to, co jim ISC přineslo. Bylo to zajímavé, dojemné a plné motivace k pokračování v rozvíjení ISC a jeho aktivit.

Zbytek programu obsahoval samá překvapení. Byla představena nová parťácká trika, která jsou nyní v nejen bílé ale také černé barvě, a odcházející fotograf Vojta Zacharda měl možnost pokřtít svůj dlouho připravovaný ISC Kalendář. Ten byl letos obzvláště peprný, protože obsahoval akty několika členů Teamu. Za to také sklidil velký úspěch a prodaly se desítky kousků. Na závěr bylo překvapeno samotné ISC, kterému Ježíšek nadělil polaroid. První fotky z této akce už zdobí ISC kroniku.

Nejočekávanějším překvapením bylo ovšem představení nového Teamu, který povede ISC dopředu další semestr. Tété Kadlecová se se všemi rozloučila a žezlo po ní převzala Tereza III., alias Terka Faltysová, alias zlobivá Faltýnová. Doprovodí ji z velké části obměněný Team, v kterém jsou jak staré ostřílené páky, tak nadšení nováčci. Přejeme jim spoustu štěstí a těšíme se, co nám příští rok přinese.

Evča Machová

Ze zahraničí: Marek v Litvě

Ahoj Parťáci,

vycestoval jsem do Litvy, pracovně, na 2 týdny. Dorazil jsem jak jinak než v onom stylovém růžovém triku Study Abroad Fair. Brzy jsem pochopil, že kvalitní zimní bunda v těchto krajinách není úplně špatnou investicí 🙂 Od této pobaltské země s třikrát nižší hustotou zalidnění jsem si sliboval, že bude rájem klidu s patrným rázem hlasu přírody.

I see skies of blue and clouds of white …  Louis Armstrong – What a wonderful world 🙂

Tato představa vzala velmi brzy za své. Byl jsem ubytován zřejmě u nejvytíženější tříúrovňové křižovatky v zemi s nádherným urbanistickým kouřovým zátiším a konturami komínů uhelné elektrárny.
Moje studentská dobrodružná nátura mě skrze vilniuský Sherwood zavedla do místního Fizikos Institutas, kde mi sám vedoucí ústavu věnoval mimořádnou pozornost a dostalo se mi i ujištění, že v areálu disponují sověty vybudovaným protijaderným krytem. Inu, bezpečněji jsem se nikdy necítil a o bezpečnost by nám mělo jít především.
Překvapivých technologických počinů v areálu bylo více. O jisté úrovni místní technicky smýšlející komunity vypovídá také netradiční umístění dvoudílných vstupních dveří v druhém patře budovy, viz obrázek. Důvod je prostý. Jistě jste někdy stěhovali piano. Tak tady se čas od času stěhují optické stoly či jiné systémy.

More doors, more Lithuania!

Místností, kde srdce každého technicky smýšlejícího jedince zaplesalo, pak byla jídelna. Nejenže v ní výborně vařili, ale navíc k harmonii smyslů zde přispěly umělecky pojaté malby znázorňující princip parního stroje či RC obvod.

Pro fyziku v místní jídelně dýchají i zdi!

Společenský ráz služební cesty byl zachráněn, jakmile jsem zjistil, že v nejbližším marketu prodávají Krušovice. Příjemných střetů s českou kulturou bylo však více. Velmi mě potěšilo vidět mladou generaci litevských hokejistů trénujících na kluzišti uprostřed nákupního centra, v těsné blízkosti mnoha restauračních zařízení. Samotná myšlenka přechodu od konzumu k pohybu mi přijde velmi inspirativní. U konzumu bych se rád pozastavil, milovníci kebabu z ISC zde také nepřijdou zkrátka. Prodejnami kebabu se to ve Vilniusu jen hemží, viz obrázek.

In Lithuania, always will be h´ockey!

With kebab, we conquer the world!

Slzám do očí jsem se málem neubránil při vzpomínce na rodný kraj. Tuto vzpomínku způsobila obsluha první navštívené restaurace, ve které mi přinesli vychlazený Primátor černý 13 stupňů. Taktéž jsem měl to štěstí se potkat při jedné předvánoční charitativní akci s vřelými zástupci Velvyslanectví ČR ve Vilniusu. Nabízený panák Becherovky a česká Frankfurtská polévka se daly jen těžko odmítnout. Co víc si přát?
Snad jen moci poznat místní kulturu hlouběji a odstranit jazykové bariéry. Litevština s lotyštinou patří do samostatné skupiny baltských jazyků. Jedná se zcela jistě o jazyk zajímavý, melodický (viz níže PS), všem následovníkům bych doporučil oprášit před výjezdem výrazy Alus (Pivo), Ačiu (Díky) a Tu graži (Jsi krásná). Celému ISCéčku zasílám pozdrav od hradu Trakai, symbolu litevské státnosti a někdejšího hlavního sídla velkovévodství litevského. A už se těším za vámi do Prahy 🙂

Pozdrav od hradu Trakai. (Fotka byla pořízena v neděli, od té doby se počasí s každou hodinou rapidně zhoršuje. Napadl sníh. Hodně sněhu. Z chodníků je kluziště. A ta zima. Kolegové varovali, že může být i -30. Když přihlédnu ke spolehlivosti místní hromadné dopravy, začínám mít obavy, že se do Prahy, do Dejvic, na Masarykovu kolej, do ISC Pointu, vydám až na jaře.)

Languages & Activities vložka:
Litevština je vhodná na tancování…
Tři ženy jely poprvé do Vilniusu. Po návratu se podělily o svoje zážitky s místním přítelem:
– Litevština je taková melodická, úplně jako tanec…
– Proč?
– Protože v každém autobuse a trolejbuse pasažéři na každé zastávce opakují: „Lipsi, lipsi, čia-čia-čia“…
„Lipsi, lipsi, čia-čia-čia“ – nejde o názvy tanců, ale o zkrácený tvar věty „ar Jūs lipsite čia?“ (Vystupujete tady?)
Viz http://lingvo.info/cs/lingvopedia/lithuanian

Marek S.

Dinner in the dark

Každý si tento název jistě přeloží. “Večeře potmě”. Ale proč vlastně, k čemu to je? Jde o přiblížení života nevidomých. Jaké to je dojít do správné místnosti, najíst se, seznamovat se s novými lidmi, důvěřovat ostatním? Vše zmíněné jsme si vyzkoušeli 10. 12. 2017 od 19:00. Přišlo dokonce 12 účastníků, což bylo neskutečné. Byly jsme překvapené, kolik lidí svět nevidomých zajímá.

Začali jsme tím, že jsme se sešli v ISC Point (R304). Zúčastnění si zavázali oči a šli jsme do B305 (což je místnost hned vedle Pointu). Jenomže, když je člověk nevidomý, tak se lehce ztratí. Zvlášť, když ještě nemá moc praxe. Vyšli jsme tedy z Pointu, doprava přes hlavní schodiště, po schodech o patro výš, poté směrem k R404, vedlejším schodištěm o patro níž a tam jsme konečně našli místnost B305. Nebyla to snadná cesta, ale přinejmenším jsme byli atrakcí pro ostatní.

Když jsme došli do B305, usadili jsme se v části, kde se dá pohodlně odpočívat. Přišel čas poslechnout si příběh, který pro nás připravila Míša Petříková a který, nutno říct, byl velice dojemný a působivý. Byl o životě nevidomého chlapce. O tom, jak se stal nevidomým a potřeboval překonat překážky, jako jsou cesta do školy, najít správnou učebnu, sejít se s kamarády na večeři. Pro nás, kteří dokážeme přečíst tento článek, jsou tyto úkoly snadné. Všichni tento příběh tiše poslouchali a vžívali se do role chlapce.

Po příběhu jsme se usadili ke stolu a začali večeřet. Měli jsme rýži se zeleninovou směsí a poté dezert (perník, jogurt a ovoce). Někteří se do jídla pustili po hlavě, pro někoho to byla trapná situace, jelikož nevěděli, zda se nepokecali, či neupustili nějaký ten drobek na stůl. Všichni samozřejmě utrousili spoustu drobků.

Po večeři jsme si dali lehkou rozcvičku, poté se opět uvelebili v odpočinkové části a sundali si šátky. Účastníci mezi sebou sdíleli jejich zkušenosti a pocity. Například, že moc necítili chuť jídla, jelikož ho neviděli, nebo si mysleli, že měli velkou porci jídla, přitom měli naopak menší, než je zvykem. Někteří už měli zkušenosti z Neviditelné výstavy, kde měli simulaci pouličních zvuků, takže se lépe dokázali vžít do příběhu, a to konkrétně jak jel chlapec do školy.

Byla to zkouška i pro organizátory. Můj hlavní poznatek je, že lidem s tímto znevýhodněním je potřeba VŠECHNO vysvětlovat a barvitě říkat, co se okolo nich děje. Není to žádný objev, každému je jasné, že je potřeba jim vše vysvětlovat. Když vám však řeknu, že máte před sebou dveře a nebo řeknu dvoukřídlé vyřezávané dveře, které mají velkou kovovou kliku jako na zámku, tak to jsou dvě různé představy.

Nevidomé nemusíme brát jako nemocné, to je jasné. To nebylo cílem Dinner in the dark. Cílem bylo uvědomění si, že jen občas potřebují pomoc k nalezení té správné cesty.

Eliška Beránková