Dinner in the dark

Každý si tento název jistě přeloží. “Večeře potmě”. Ale proč vlastně, k čemu to je? Jde o přiblížení života nevidomých. Jaké to je dojít do správné místnosti, najíst se, seznamovat se s novými lidmi, důvěřovat ostatním? Vše zmíněné jsme si vyzkoušeli 10. 12. 2017 od 19:00. Přišlo dokonce 12 účastníků, což bylo neskutečné. Byly jsme překvapené, kolik lidí svět nevidomých zajímá.

Začali jsme tím, že jsme se sešli v ISC Point (R304). Zúčastnění si zavázali oči a šli jsme do B305 (což je místnost hned vedle Pointu). Jenomže, když je člověk nevidomý, tak se lehce ztratí. Zvlášť, když ještě nemá moc praxe. Vyšli jsme tedy z Pointu, doprava přes hlavní schodiště, po schodech o patro výš, poté směrem k R404, vedlejším schodištěm o patro níž a tam jsme konečně našli místnost B305. Nebyla to snadná cesta, ale přinejmenším jsme byli atrakcí pro ostatní.

Když jsme došli do B305, usadili jsme se v části, kde se dá pohodlně odpočívat. Přišel čas poslechnout si příběh, který pro nás připravila Míša Petříková a který, nutno říct, byl velice dojemný a působivý. Byl o životě nevidomého chlapce. O tom, jak se stal nevidomým a potřeboval překonat překážky, jako jsou cesta do školy, najít správnou učebnu, sejít se s kamarády na večeři. Pro nás, kteří dokážeme přečíst tento článek, jsou tyto úkoly snadné. Všichni tento příběh tiše poslouchali a vžívali se do role chlapce.

Po příběhu jsme se usadili ke stolu a začali večeřet. Měli jsme rýži se zeleninovou směsí a poté dezert (perník, jogurt a ovoce). Někteří se do jídla pustili po hlavě, pro někoho to byla trapná situace, jelikož nevěděli, zda se nepokecali, či neupustili nějaký ten drobek na stůl. Všichni samozřejmě utrousili spoustu drobků.

Po večeři jsme si dali lehkou rozcvičku, poté se opět uvelebili v odpočinkové části a sundali si šátky. Účastníci mezi sebou sdíleli jejich zkušenosti a pocity. Například, že moc necítili chuť jídla, jelikož ho neviděli, nebo si mysleli, že měli velkou porci jídla, přitom měli naopak menší, než je zvykem. Někteří už měli zkušenosti z Neviditelné výstavy, kde měli simulaci pouličních zvuků, takže se lépe dokázali vžít do příběhu, a to konkrétně jak jel chlapec do školy.

Byla to zkouška i pro organizátory. Můj hlavní poznatek je, že lidem s tímto znevýhodněním je potřeba VŠECHNO vysvětlovat a barvitě říkat, co se okolo nich děje. Není to žádný objev, každému je jasné, že je potřeba jim vše vysvětlovat. Když vám však řeknu, že máte před sebou dveře a nebo řeknu dvoukřídlé vyřezávané dveře, které mají velkou kovovou kliku jako na zámku, tak to jsou dvě různé představy.

Nevidomé nemusíme brát jako nemocné, to je jasné. To nebylo cílem Dinner in the dark. Cílem bylo uvědomění si, že jen občas potřebují pomoc k nalezení té správné cesty.

Eliška Beránková

Parťák weekend

Jak je již tradicí, i letos jsme se všichni společně vydali na Parťák Weekend. Tentokrát však byl víkend v zákrytu tajemství a nikdo z nás nevěděl, co očekávat. Samotný název Sabotáž však již od prvního pohledu sliboval výbornou akci, o jejímž konání nás průběžně informoval Pan Červený Gauč a webové stránky.

Sešli jsme se společně u karbanátkového krále na hlavním nádraží a konečně se setkali s částí Incognito Special Commando týmu, který měl vše do puntíku připravené. Při jízdě vlakem jsme měli možnost připomenout si některé milníky týkající se ISC či se seznámit s oblíbenými aktivitami některých lidí z týmu. Vítězné týmy mohly následně lovit rybičky.
Příjemnou procházkou jsme se dostali až na ubytování a konečně naplnili svá bříška výtečným gulášem od pana majitele (opravdu byl tak dobrý, že ho stojí za to ho tady zmínit). Po večeři místnost zahalila tma, slyšeli jsme zvuky, ze kterých běhal mráz po zádech, a pak ….to přišlo… APOKALYPSA.
My, jakožto ISC členi, jsme však přežili a čekaly na nás různé úkoly a nástrahy, ve kterých se nesl celý víkend. Museli jsme samozřejmě myslet i na naši fyzičku, o tu se hned ráno pomocí rozcvičky postarala členka komanda Anet. V průběhu sobotního víkendu jsme měli možnost dostat různé komponenty, které zpočátku nedávaly moc smysl, ale večer jsme na to přišli! Sestavili jsme si obvod, který byl poháněn hlínou a kapkou citronu a posílali si zprávy z jedné místnosti do druhé. Neuvěřitelné, pár obvodů nakonec nahradilo prasklou žárovku na pánských záchodech, já tam tedy nebyla, ale povídalo se to 🙂
Večer propuklo společné veselí ve stylu neonových barev, tance a zpěvu. Ráno na nás čekaly tradičně workshopy. Rozdělili jsme se do dvou skupinek a vystřídali jsme se na dvou workshopech. Na jednom jsme se naučili perfektní relaxační masáž pod vedením Saši a na dalším jsme si z přírodních ingrediencí vyrobili kosmetiku, takže troška alchymie. Poté už přišel na řadu oběd, balení, procházka na vlak a pak už domů. Nechtělo se nám hned rozutéct pryč, tak jsme ještě společně poseděli v restauraci Na Pasece.

Karol Vopičková

P.S.: Já vždycky říkala, že bavit se dá i bez alkoholu. Ti, co tam byli vědí, na co narážím. Ti, co ne? Asi se nás účastníků a přeživších apokalypsy musíte zeptat. Ale byla to ta největší sabotáž 🙂

Wild weekend

When I signed up to go on a wild weekend with ISC I thought I knew what I was getting into. We would go to a campground somewhere, maybe in Moravia, pitch a few of those large, 4 or 6 person tents, drink some beer around a campfire, and have a few nice hikes. I didn’t realize what I had actually gotten into until I was on the train and Tereza asked me the infamous question;

“Do you want to go fishing?”

I looked around the train cabin, everyone else was smiling. I was suspicious, how are you supposed to go fishing on a train? Do you cast your fishing rod through the window? I didn’t see anyone with a fishing rod. “Sure.” I replied, “what’s fishing?”

Tereza’s face split open into an evil grin as she pulled a bottle of vodka and a packet of gummy fishes from her backpack.

Everything went downhill from there. Several hours and several bottles of vodka later I found myself stumbling up a mountain in the Swiss Bohemian National Park, carrying Bobek, who was “tired,” tired being the word for someone who fished too much.
We fell over several times before we reach the top, where we were greeted by a little candle in a field surrounded by two more bottles of vodka. About thirty minutes later we were eating dinner, schnitzel and potatoes, and we were talking about the weather in our home countries.

The rest of the night was a bit of blur after they broke out the keg, but I remember a few things. We played a game where you had to get everyone to write their names on a specific time on a little paper clock, then Miša called out a time and you had to find that person and discuss a question. I don’t remember any of the questions but it was a lot of fun.

The day’s activity was a hike which was nice but I don’t think you’re reading this, or for that matter I’m writing this, to talk about all the pretty trees and rocks and views we saw. The fishing started around 1630 a kilometer away from camp. When we got back, after a short break, we began scouring the woods for firewood to cook our dinner. Everything was soaking wet so Michal cheated on starting the fire by using lighter fluid. However, that too took twenty minutes to figure out. We eventually were blowing on the wood for long enough that it dried off and thirty minutes later we had a roaring fire.

It was at this point Michal broke out the sausages.

“How do you know when the sausage is done?”

“It splits open at the ends. It’s already cooked but you just need to warm it up.”

Life was generally pretty good until about 0200 hours when people started disappearing.

It wasn’t until Michal pulled me aside that I figured out what was going on.

“There is a box in the woods.” Said Michal, “it has your food for lunch tomorrow in it. You need to go find it.”

“Sounds like fun.” I said, looking back to Mariusz and Arantxa, who were the last two at the campfire.

I followed Michal up a path, across a rickety bridge, and into an open field. “Have fun” He said and turned back.

I looked around and saw some people moving across the field, so naturally I started running. The moon was full and there’s something about being outside in the dead of night that is exhilarating. I found Tereza and Bobek talking. Tereza wasn’t wearing pants. I raised an eyebrow. I was pretty used to seeing naked people meandering around times square and central park back in the city, but it was damned cold.

“Aren’t you cold?” I asked.

“Michal pulled me out of bed and when I tried to put pants on, he said it would only be ten minutes.” she shrugged.

I shrugged back. “Do you two have any leads?”

“Well I found Bobek in the woods over there, holding a bunch of glow sticks.”

“Fuck, and he doesn’t remember where he picked them up right?”

She shook her head.

We walked into the woods and I jumped around on some rocks for fifteen minutes before we left the woods and returned to the field. At this point Mariusz joined us. We told him what happened and he started swearing and lit up a cigarette. We looked around the field for another ten minutes before Michal came and saved us. We had gone straight after the bridge whereas the box was to the right. There was, however, a bigger problem.

“Arantxa is missing.”

“What?”

“She was the last person and when I came back to get her she was gone. I looked in the main cabin but she wasn’t there.”

We got back to the campfire and split up to look. I decided to check the main cabin again, not because I didn’t trust Michal, but because I knew Arantxa would got to the warmest place possible and the main cabin was the only one with heat. Sure enough, I found her upstairs, curled up on a couch next to a heater.

Arantxa then got mad at me because I thought she should go to bed and she wanted to stay awake with me and Mariusz. I conceded the point quickly and we sat around the campfire for another half hour. The next thing I remember was putting out the last embers of the campfire with a bottle of Kofola and going to bed.

Everyone got together and cooked lunch as a team. I cooked spicy New York Italian style peppers and onions. It came out pretty well. Tereza had also brought a little pellet gun and a few of us went target shooting at twenty meters. It was interesting to see how people handled the gun. I grew up around guns as an American and Heikki, as a Finn, had done mandatory enlistment. The Czechs were very safe and level headed but Mariusz was waving the damned thing around. I decided to keep behind everyone else with Heikki. Miša was the best shot by far.

We had lunch together and prepared for the hike back down the mountain. Everything was winding down, as though everyone was suffering from a collective hangover (shocker I know). One the hike back, Heikki and I kept asking Bobek if he remembered any of the places we passed. We were met with a resounding no each time.

We arrived at our bus two hours early and went to a pub. On the walk to the pub there was creepy door under a creepy roadway and was filled with creepy wooden goblins. We also stopped at a playground that had a giant wooden snake, a seesaw, and a pull up bar. The rest of the time sort of slipped away. We caught the bus which was right across from the pub, caught our train, and before I knew it we were back in Praha saying goodbye.

What a crazy wild weekend huh? I wouldn’t change a single detail. Not only will I never forget this weekend, but I’d drop everything and go again in a heartbeat.

 

Chris Bendix

Volba presidenta ISC pro rok 2018

Na úterý 14.11. byla svolána Valná hromada ISC, jejímž hlavním bodem byla volba presidenta ISC pro rok 2018. Sešlo se neskutečné množství lidí, od aktivních parťáků přes alumni až po návštěvy z ostatních klubů. Nejprve došlo ke schválení výroční zprávy za rok 2016, kterou představila Terka Vlasáková, coby bývalá presidentka spolu s Erikem, jejím vicepresidentem. Poté byla zvolena Supervising Committee pro rok 2018 ve složení Tereza Vlasáková, Daniel Pleschner a Milan Kovář, kteří byli následně zvoleni za členy volební komise. Pak už se dostalo k samotné volbě presidenta.

Přestože jsme měli hned dva vážné kandidáty s obrovským potenciálem, volba se nesla v přátelském duchu a nebyla ve vzduchu ani trochu znát rivalita, naopak byla atmosféra veselá a nabitá spoustou pozitivní energie. Oba kandidáti měli možnost začít krátkou prezentací, na kterou navázaly zvídavé otázky. Vzhledem k tomu, že toto probíhalo zvlášť pro oba kandidáty, večer se nám trochu protáhl, což vůbec ničemu nevadilo. Všichni Teamáci kladli otázky a následovaly i otázky z řad ostatních přítomných či nepřítomných parťáků a hostů. Celý večer se streamoval, a proto nás mohli sledovat aktivní parťáci, i když nemohli být zrovna s námi v ISC Pointu. Když byly zodpovězeny všechny otázky, došlo na tajné hlasování, během kterého byla na pozici presidenta ISC pro rok 2018 zvolena Tereza Faltysová. Následovalo bujaré veselí, proudy šampaňského a řádná oslava, jak se sluší a patří.

Loono v ISC: Workshop #prsakoule

Zajímáš se o své zdraví a prevenci? Jsme mladí, vážné nemoci nás moc netrápí, občas máme pocit, že věci jako rakovina se nás netýkají a odkládáme informovanost na později. Avšak své zdraví ovlivňujeme teď a navíc rakovina neútočí jen na stařečky, někteří se v drsném boji ocitli daleko dříve.

Kateřině Vackové rakovina obrátila život naruby během studia na lékařské fakultě již ve dvaadvaceti letech, svůj boj naštěstí vyhrála. Inspirovala se touto zkušeností, založila neziskovou organizaci Loono a snaží se lidem ukázat, že jediný správný čas na starání se o své zdraví je PRÁVĚ TEĎ. V současnosti má organizace tři projekty: Pomáháme nemocným, Zdravé srdce #žiješsrdcem a Zdravé #prsakoule.

Pozvali jsme holky z Loono do ISCčka, aby Zahraňákům a Parťákům vysvětlily, jak se o sebe mohou starat a preventivně se sebevyšetřovat. Součástí workshopu byla prezentace, v které jsme se dozvěděli podrobnosti o rakovině, častých nádorech a jejich typických příznacích. Také jsme si zopakovali anatomii mužské a ženské pohlavní soustavy.

Workshop měl i praktickou část s plastickými modely prsou a varlat, v kterých byly uschované bulky představující nádory a my jsme si mohly vyzkoušet, jak je nádor cítit na dotek. Sebevyšetření prsou (http://loono.cz/#holky) nebo koulí (http://loono.cz/#kluci) bychom měli věnovat KAŽDÝ MĚSÍC MINIMÁLNĚ 5 MINUT. Díky těmto technikám několik lidí rakovinu odhalilo a mohli zahájit léčbu dříve, než bylo pozdě.

Tak co, už sis na ně tento měsíc sáhl/sáhla? #sahámsinaněkaždýměsíc

Míša Šímová

Flag Parade

Ve středu 18.10., přesně týden přes SAFem (Veletrhem studia v zahraničí na ČVUT), se na oslavu 30. výročí programu Erasmus+ (dříve Erasmus) konala Flag Parade. Akci organizovali Parťáci z ISC ve spolupráci s dalšími čtyřmi univerzitami v Praze. I přes nepřízeň počasí se sešlo celkem 250 lidí, kteří společně pochodovali Prahou z  Václavského náměstí ulicí Na Příkopě přes Staroměstské náměstí Kaprovou ulicí až na náměstí Jana Palacha. Přestože se do pochodu zapojilo mnoho aktivních členů ze všech pražských sekcí, většinu davu tvořili zahraničí studenti, kteří si zrovna užívají svůj Erasmus v Praze. Na pochodu se setkal nespočet různých národností, což bylo dobře demonstrováno jak různými vlajkami a národními předměty, tak především jednou obrovskou vlajkou vytvořenou z mnoha různých vlajek, která se stala jednou z hlavních atrakcí celého průvodu.

Buddy weekend Fall 2017

Je naprosto nezbytnéééé, aby nebe bylo blankytnéééé….

To je myslím hlavní vzpomínkou, která se vybaví každému, kdo zažil alespoň jedno ráno na Buddy Weekendu Fall 2017 :D. Byl to totiž náš budíček. Ve smyčce. A světe div se – účastnící, místo aby písničku nenáviděli, si ji zamilovali a broukali si ji celý víkend :D. Ač silná, tak to ale není jediná vzpomínka, kterou na indiánský Buddy Weekend máme. Takže jak to celé vypadalo?

Sešli jsme se na Hlavním dostavníkovém nádraží ve 14 hodin přímo před Bílou Tváří Náčelníka Mletého Masa. Všichni nováčci vzorně včas nastoupeni. Kdo přišel pozdě byli, jak jinak, staří parťáci :D. Tété měla tajnou misi „zdržovat tak, abychom se do místa ubytování nedostali před setměním“ a tak to vzala zodpovědně a málem ani nestihla vlak :D.

Ve vlaku byla, jako vždy, skvělá nálada. Pro některé prvně zkoušecí ISC Fishing až tak skvělá, že nedokázali dojít po svých, a tak jsme se museli po cestě zbavovat slabších článků.

Vyvrcholením cesty však byla paní domácí, jejíž zájem na našem „zalehacím pořádku“ (,,NÁSTUP! Do řady! Tady chci čtyři holky! CO TAM LEZEŠ! DOVOLILA JSEM TI TO SNAD!“ :D). V mnohých z nás zanechala navždy silnou vzpomínku, když neuvěřitelně děsivým hlasem zařvala „VEČEEEEŘEEEE!“. Plni tohoto zážitku a jiných úchylek paní domácí jsme zapomněli vyzvednout v Jičíně pozdě přijíždivší Indiány, kteří se museli před zimou uchýlit ke bohu kebabu.

Večer už pak probíhal poměrně klasicky (ohnivá voda, skvělý kytarový doprovod Honzy Batysty). Tradičně (vzor Varvažov a TR S17) jsme také dodrželi pořádnou zimu na ubytování. Ale poradili jsme si hravě – pomocí karaoke v podání snad všech přítomných, které málem zbouralo budovu a i ISC Spirit nakonec všechny zahřál.

A ráno na nás čekalo překvápko! Přijela úžasná indiánská náčelnice Terez Vlasáková s náčelníkem Mirkem a my si mohli užít parádní workshop zakončený výrobou lapačů snů. Paralelně probíhal i tradiční workshop o ISC, kde jsme se dozvídali, co a jak v ISC. A po obědě už jsme nedočkavě vyrazili do terénu, objevovat místní krásy Prachovských skal <3.

Hodnocení soutěže v nejlepší selfie, pití ohnivé vody ze země bez rukou, vypouštění přání po vodě, silně sbližovací hra s praskáním balónku či ring of fire… večer byl veselý a „prostě pořádná bedna“ v akci a následně Káťa u klavíru většinu účastníků nenechala spát až do půl sedmé ráno :D.

Takže asi pochopíte, že horký vývar k snídani rozhodně bodnul! Pohodový kuchař Jarda se stal naším hrdinou! Výroba míčků a následné žonglování s nimi si všichni zamilovali (děkujeme Tondo!). Pak už jsme jen uklidili, vše předali paní domácí a vyrazili na vlak. Někteří si na cestě dali rybičky, jiní bahenní koupel. Nakonec jsme ale všichni šťastně dorazili do restaurace na večeři a pomalu se rozešli každý domů.

Kdo by rád nasál trochu atmosféry z BW, může se podívat do kroniky, kde jsme osobitě zvěčnili většinu našich zážitků a pocitů.

Za organizační tým Terka & Eliška & Marťas bychom vám všem účastníkům chtěli moc poděkovat za váš neutuchající spirit, nadšení a optimismus.

Terka Faltysová

Jak jsme začali s languages?

Je to teprve pár týdnů co se nám v české kotlině objevili noví zahraňáci a my už jsme je zvládli zapojit do spousty akcí. Jako první jsme je hned v pondělí orientačního týdne nalákali na Tandem evening. Tandem evening se tentokrát konal ve Storm clubu a již tradičně bylo jeho smyslem najít si pomocí nalepovacích vlaječek tandem parťáka pro jazykovou výměnu na celý semestr. A když už né třeba jazykového parťáka tak aspoň párty kamarády na svůj pobyt v Praze. Párty to byla vydařená a vytrvale se tančilo až do brzkých ranních hodin.

Na Tandem evening jsme pak plynule navázali první anglicko-německou Café Lingeou, která se konala hned ve druhém týdnu semestru v Café Prostoru. Účast byla veliká a aby to nebyla jen nějaká obyčejná Café Lingea (vlastně co to plácám, žádná není úplně obyčejná přece…), spojila se první Café Lingea s noční procházkou po Praze a Signal festival tour.

Hned v následujícím týdnu a to v pondělí 16.10 se událo hned několik zásadních věcí. Zatímco svět slavil mezinárodní den výživy a boje proti McDonald’s (vážně, nekecám J ), naši nejen zahraniční studenti začali v ISC vyučovat svoje rodné jazyky v rámci jazykových kurzů. Letos se nám opravdu zadařilo – celkově se můžeme pochlubit 26 jazykovými kurzy 12ti různých jazyků. Proto neváhej ani ty a přijď se k nám učit cizí jazyk! Ve stejný den se pak konala i první letošní Singing Lingea. Zpívalo a hrálo se celý večer, ne-li celou noc.

A na co se od nás můžete těšit dále? Jazykové kurzy tu budou až do Vánoc a kdokoli se může přidat kdykoli v jejich průběhu. V tento čtvrtek 26.10. od 18:30 pak proběhne druhá, speciální Café Lingea. Budeme si povídat anglicky a francouzsky a to v místě k tomu velmi příhodném – Francouzském institutu na Praze 2. Neváhej a přijď se za námi podívat. Další Café Linega pak bude následovat každé dva týdny a těšit se můžete třeba na italskou, španělskou a čínskou. A před Vánoci pro vás plánujeme druhé, tentokrát vánoční zpívání.

Verča Paštyková

Studenti z Finska, Polska a Jižní Koreje zahájili podzimní sérii InteGREAT Party

Finové, Poláci a Jihokorejci si hned jako první ze zahraničních studentů mohli vyzkoušet, jaké je reprezentovat svou zemi před zraky svých mezinárodních přátel. Inspirovat se sice mohli během české InteGREAT Party, která probíhala v rámci Orientation weeku, ale jak již je zvykem, každá země si ráda pojme show po svém.

Jedenáctého října jsme tak v P.M. klubu mohli ochutnat tradiční polské, finské i asijské pochoutky. Po degustaci přišli na řadu prezentace jednotlivých zemí a my se tak kromě poslechu zajímavých zeměpisných faktů mohli například podívat, jak to vypadá v takové tradiční finské sauně, prohlédnout si typické kroje z Jížní Koreje či soutěžit v pojídání ostrých asijských nudlí. Závěr patřil Polákům, a přestože show pojali, na rozdíl od svých kolegů, poněkud tradičněji, nic to neměnilo na faktu, že svým vystoupením bravurně zakončili první InteGREAT Party.

V dalších týdnech se můžeme těšit na show zemí jako jsou USA, Švédsko, Německo, Taiwan a další. Výběr jednotlivých států je sestaven tak, aby byl co nejrozmanitější a na chuť si tak přišel každý. Přijďte tedy podpořit svou oblíbenou zem také!

Jitka Poštulková

ISC Team Fall 2017 se představuje

Začíná nový semestr a jak to tak v ISC bývá, s ním nastupuje do funkce i nový ISC Team složený jak ze stávajících tak nových Teamáků. Abychom se s nimi blíže seznámili, odpověděli nám všichni na tři následující otázky:
1. Odkud pocházíš?
2. Čemu se ráda věnuješ ve svém volném čase mimo ISC?
3. Jaké jsou Tvé plány v rámci ISC na nadcházející semestr?

Tereza “Tété” Kadlecová – President

  1. Pocházím z malebného městečka na Chodsku, zvané Domažlice.
  2. Ve volném čase mimo ISC se ráda věnuji své práci, studiu a rodinným návštěvám. Miluji sport (basket, běh, plavání, turistiku), ráda se podívám na nějaký netradiční film, zajdu na koncert nebo na zajímavou výstavu. Nejraději bych zcestovala celý svět, a tak se snažím ve volných chvílích podívat do ještě neprozkoumaných zemí.
  3. Podpora a motivace všech členů ISC. Úspěšně zrealizovat všechny naplánované akce a projekty. Hodně důležitá je pro mě akce S ČVUT do světa Study Abroad Fair, a tak doufám, že se nám podaří oslovit stovky studentů a rozšířit povědomí o zahraničních výjezdech na ČVUT. Udržet chod ISC ke spokojenosti všech. Uspořádat mini Team Retreat. Najít toho pravého nástupce. Užít si spoustu zábavy se skvělými lidmi.

Martin “Speedy” Průcha – Vicepresident

  1. Pocházím z malé obce Hrdějovice ležící u Českých Budějovic
  2. Ve volném čase se věnuji práci, částečně také sportu (snažím se běhat, lyžovat, jezdit na kole a hrát nohejbal). Dále čtu a dívám se na filmy. Občas se mi i podaří potkat a pokecat s kamarády mimo ISC 🙂 .
  3. Podporovat ISC Team a Presidenta ISC CTU in Prague. Napsat cookbook na to jak být IT Coordinátor. Uspořádat LAN párty (bude 21. – 22.10.2107).

Dominik Bureš – Q&K

  1. Z královského města Praha – z Královských Vinohrad.
  2. LARPu (pozn: Living Action Role Playing), Viktoriánské a steampunkové módě,hraní na saxofon/flétny (dle toho jestli jsem venitř či někde venku u ohně)
  3. Dopsání velké části dokuwiki, tak aby tam bylo toho tolik, že se z toho lidi zblázní, nějaké to ISC pro ISC, velká pomoc na Vánoční besídce a Kam Kráčíš, zorganizování Čaje o páté a další akce jako krakovský trip, šíření vědomostí, karaoke prezentace… prostě nevím, kde mám na to vzít čas, nejradši bych to delegoval, ale nemám moc na koho 😀

Jan Vůjtěch – Treasurer

  1.  Z Prahy
  2. Cože, ono něco jako volný čas mimo ISC exituje?
  3. Aby všechno klaplo, jak má. A abych si našel dobrýho nástupce a předal všechno v pořádku.

Josef Klesa – LR

  1. Pocházím z malé vesničky Točník na Klatovsku.
  2. Ve volném čase se věnuji sportu, především jde o lezení na stěně, bouldering a Kung-fu. Miluji cestování a poznávání nových kultur. Moc rád si otevřu nějakou zajímavou knihu.
  3. Zapracuji na spolupráci s ostatními sekcemi. Zorganizuji mezinárodní akci ITcom meeting. Pomohu ESN CULS Prague s organizací vánoční platformy. Získám nové partnery na ESNcard, kteří budou užiteční pro naše zahraniční studenty. Rád bych rozšířil povědomí o projektech ESN a implementoval je u nás v ISC. Děláme totiž mnoho věcí podobně jako ostatní sekce, ale vůbec nečerpáme ze společných znalostí.

Jan Jarkovský – PR

  1. Ze Severu, z menšího královského města Litoměřice
  2. Já se teda normálně věnuju architektuře – škola, práce a záliba, k tomu jako zálibu i design obecně. A ISC je často náplň mého volného času. Ale když se ho najde více, tak ho rád trávím s kamarády a nebo sportem.
  3. Přebral jsem Team, který má určitou kvalitu a angažovanost, a tak bych ho v tomto semestru ideálně držel. Naplánovaných je několik větších projektů, ze kterých můžu zmínit například Parťák trička. Mezi to bude potřeba natlačit spoustu menších záležitostí ve spolupráci s ostatními Teamy, aby celé ISC správně fungovalo. Já osobně mám do konce října projekt v ISC jasný, potřebuji dotáhnout promo SAFu. Potom bych si rád nechal pro sebe nějaký další projekt.

Tomáš Hanousek – HR

  1. Já pocházím z Prahy, nicméně ne úplně všichni si to myslí. Když se podíváte, kde leží Radotín, pochopíte. Pro mimopražské jsem největší Pražák, pro pražáky zase vesničan.
  2. Strašně rád jezdím na kole, ale někteří členové mě rodiny si občas myslí, že to přeháním. Je fakt, že kilometry počítám na tisíce. Ale kde jinde bych si měl udělat žízeň… eeeh… na energetický nápoj?
  3. Poté, co jsem se vrátil z Asie, jsem zjistil, že Českou republiku sužuje máslová krize a másla se kradou. Dnes jsem dokonce četl článek, že se v Tescu másla začala označovat čipem proti krádeži. Takže můj cíl je jasný – nenechat si naše másla ukrást, aby se nám z ISC nestal chlebník. To očipování mám v záloze jen až když všechno selže. Ale když to vezmu trochu vážněji – hlavně ukázat nováčkům, co je to ISC a pomoci jim zapojit se do toho, co tu děláme.

Tereza Faltysová – Buddy coordinator

  1. Dej více!
  2. Sport je moje vášeň (je to sice široký pojem, ale kdybych vyjmenovávala, tak tu budeme ještě zítra… 🙂 )
  3. Sdílení české kultury a seznamování buddíků i zahraňáků je stále prioritou – právě sedím v Pointu po úspěšné Beer Joze, plánuji (jak jinak než zase legendární :P) Buddy Weekned, stejně tak zážitky výrazný Wild Weekend a pak už se s týmkem vrhneme na Halloween, Mikuláše, Vánoce a případně další tradice. Moc se těšíme na nováčky! A že se jich chystá :).

Vojtěch Novák – Alumni coordinator

  1. Pocházím z Kostomlátek, malé vesničky v Polabí
  2. Hodně programuju, čtu si, nebo výletím po Česku i v zahraničí 🙂
  3. Rád bych se v ISC ukazoval trochu častěji než předchozí semestr a vypil s parťáky více piva. Z těch klasičtějších plánů chystám Aumni výzvu, nějaké ty workshopy a snad i nová alumni trička.

David Mládek – Point coordinator

  1. Narodil jsem se v Praze, později jsme se s rodinou přestěhovali jinam do Prahy
  2. Koukám na seriály a filmy, případně programuju a zdokonaluju se.
  3. Jestli se naplní služby, tak budu zbytek semestru šťasný. Ale jinak asi jenom klasický věci jako uspořádat teambuildingy a tak.

Verča Paštyková – Languages coordintor

  1. Narodila jsem se v Kutné Hoře, ale ač je to zklamání, nejsem dcera koudelníka 😀
  2. Sportuju – hraju futsal, lezu na stěně a běhám. Taky ráda cestuju, výletuju a když zbyde ještě nějaký čas, ráda vezmu do ruky knížku nebo pustím film 🙂
  3. Chtěla bych zase naplnit rozvrh jazykových kurzů co nejpestřejší škálou jazyků, zorganizovat co nejvíc skvělých Café Lingei, zpívání před Vánoci a konečně se musí povést Chef chat!

Michaela Šímová – ISC Care coordinator

  1. Z lesa.
  2. Moc ráda sportuji, nejvíce mě teď baví jóga. Chci se stavět na hlavu a nebýt nahoma na zemi.
  3. Ráda bych dále pokračovala s programem Erasmus in School a rozšířila ho i do školky. Dále zahraňáky zaujalo venčení pejsků z útulku, takže tam s nimi vyrazíme. A možná bude Dinner in Dark. #leaveyourmark

Míša Petříková – Activities coordinator

  1. Narodila jsem se v Brandyse nad Labem, celý život žiju na okraji Prahy. Takže pro vesničany jsem Pražák a pro Pražáky vesničan a ve výsledku nepatřím nikam 😬😅
  2. Od malička hraju pinčes, mám ráda lidi a jsem pro každou špatnost.
  3. No… plány moc nemáme 😅 z minulýho semestru máme koupeny vouchery na paintball, tak snad nepropadnou 😅 uvidíme, do čeho se budou chtít moji členové vrhnout a co budou chtít zorganizovat.

Filip Marek – IT coordinator

  1. Narodil jsem se i jsem vyrůstal v Praze.
  2. Ve volném čase nejraději odpočívám. 😀 Jinak spoustu volného času trávím také s kamarády (i mimo ISC 😉 ), především u dobrého piva. 😀 Abych zmínil i něco trochu sportovního, tak se občas rád projedu na kole.
  3. Velmi bych chtěl opravit všechny nedostatky a chyby na našem webu. Dále bych rád trochu pohnul s novým českým webem a vylepšil aplikaci na registrování OW výletů. Jelikož v uplynulých dvou semestrech nebyla ani jedna LAN párty (oficiální), rád bych tento semestr uspořádal alespoň dvě, pokud by byl čas a lidi, tak klidně i tři.

Eliška Beránková – inteGREAT coordinator

  1. Narodila jsem se v Sušici v jižních Čechách, žiju celý život v Praze.
  2. Jsem s těmi, které mám ráda.
  3. Párty, párty, párty. Bude jich méně, ale o to větší sranda. Doufám :D. Mám nějaké plány, ale nebudu je říkat, kdyby náhodou nevyšly. Jinak bych ráda šířila pohodu a dobrou náladu. Udělám pro to cokoliv 😀