Je naprosto nezbytnéééé, aby nebe bylo blankytnéééé….
To je myslím hlavní vzpomínkou, která se vybaví každému, kdo zažil alespoň jedno ráno na Buddy Weekendu Fall 2017 :D. Byl to totiž náš budíček. Ve smyčce. A světe div se – účastnící, místo aby písničku nenáviděli, si ji zamilovali a broukali si ji celý víkend :D. Ač silná, tak to ale není jediná vzpomínka, kterou na indiánský Buddy Weekend máme. Takže jak to celé vypadalo?
Sešli jsme se na Hlavním dostavníkovém nádraží ve 14 hodin přímo před Bílou Tváří Náčelníka Mletého Masa. Všichni nováčci vzorně včas nastoupeni. Kdo přišel pozdě byli, jak jinak, staří parťáci :D. Tété měla tajnou misi „zdržovat tak, abychom se do místa ubytování nedostali před setměním“ a tak to vzala zodpovědně a málem ani nestihla vlak :D.
Ve vlaku byla, jako vždy, skvělá nálada. Pro některé prvně zkoušecí ISC Fishing až tak skvělá, že nedokázali dojít po svých, a tak jsme se museli po cestě zbavovat slabších článků.
Vyvrcholením cesty však byla paní domácí, jejíž zájem na našem „zalehacím pořádku“ (,,NÁSTUP! Do řady! Tady chci čtyři holky! CO TAM LEZEŠ! DOVOLILA JSEM TI TO SNAD!“ :D). V mnohých z nás zanechala navždy silnou vzpomínku, když neuvěřitelně děsivým hlasem zařvala „VEČEEEEŘEEEE!“. Plni tohoto zážitku a jiných úchylek paní domácí jsme zapomněli vyzvednout v Jičíně pozdě přijíždivší Indiány, kteří se museli před zimou uchýlit ke bohu kebabu.
Večer už pak probíhal poměrně klasicky (ohnivá voda, skvělý kytarový doprovod Honzy Batysty). Tradičně (vzor Varvažov a TR S17) jsme také dodrželi pořádnou zimu na ubytování. Ale poradili jsme si hravě – pomocí karaoke v podání snad všech přítomných, které málem zbouralo budovu a i ISC Spirit nakonec všechny zahřál.
A ráno na nás čekalo překvápko! Přijela úžasná indiánská náčelnice Terez Vlasáková s náčelníkem Mirkem a my si mohli užít parádní workshop zakončený výrobou lapačů snů. Paralelně probíhal i tradiční workshop o ISC, kde jsme se dozvídali, co a jak v ISC. A po obědě už jsme nedočkavě vyrazili do terénu, objevovat místní krásy Prachovských skal <3.
Hodnocení soutěže v nejlepší selfie, pití ohnivé vody ze země bez rukou, vypouštění přání po vodě, silně sbližovací hra s praskáním balónku či ring of fire… večer byl veselý a „prostě pořádná bedna“ v akci a následně Káťa u klavíru většinu účastníků nenechala spát až do půl sedmé ráno :D.
Takže asi pochopíte, že horký vývar k snídani rozhodně bodnul! Pohodový kuchař Jarda se stal naším hrdinou! Výroba míčků a následné žonglování s nimi si všichni zamilovali (děkujeme Tondo!). Pak už jsme jen uklidili, vše předali paní domácí a vyrazili na vlak. Někteří si na cestě dali rybičky, jiní bahenní koupel. Nakonec jsme ale všichni šťastně dorazili do restaurace na večeři a pomalu se rozešli každý domů.
Kdo by rád nasál trochu atmosféry z BW, může se podívat do kroniky, kde jsme osobitě zvěčnili většinu našich zážitků a pocitů.
Za organizační tým Terka & Eliška & Marťas bychom vám všem účastníkům chtěli moc poděkovat za váš neutuchající spirit, nadšení a optimismus.
Terka Faltysová