Začátkem dubna nabídl studentský klub ISC všem náruživým zájemcům o dobrodružné zážitky z cest tři dny trvající výpravu do končin našich sousedů. Odvahu vydat se do polských historických měst, Vratislavi a Krakova, nalezlo v sobě celkem 27 duší. Ještě než jsme opustili naší milovanou matku měst Prahu, tušili jsme, že oběd ve Vratislavi nestihneme. Také jsme byli informováni o nutnosti pauz a o maximálních denních limitech řidiče. Chmurnou představu o tom, že tím pádem možná nemáme zajištěné nejen jídlo pro zahraňáky, ale také ubytování téhož večera v Krakově, jsme zaháněli tradičním rituálem, tj. ISC rybičkami. Navíc bylo k dispozici i něco na přilepšenou. 😊 Tím míním tradiční českou Becherovku a tradiční polskou Soplicu. Výbornou atmosféru pak dokreslovalo účastníky tak frekventovaně skloňované polské sloveso pro hledat (pro nezasvěcené szukać). A tak jsme počali cestou „hledat“ náhradní restauraci pro 27 lidí.
Magická Karczma Misoni v Kladsku. Zde nám podávali výborný řízek s bramborem.
A nyní se dostáváme k husarskému kousku hodného uznání. Když jsme výlet plánovali, sázeli jsme s jistou naivitou jako obvykle na znalost anglického jazyka. Nenapadlo by nás, že již za Náchodem s touto formou komunikace příliš nepochodíme. Hlavní organizátor našeho tripu, Martin, se po zhruba dvou minutách telefonátu plného lámaného dorozumívání s recepční v jisté nejmenované restauraci už už chystal telefonát ukončit, když zaslechl otázku ,,Wie viele Personen?”. Následných 10 minut bylo pak již učebnicovou ukázkou praktických komunikačních dovedností vedených v německém jazyce a současné hbité komunikace s účastníky tohoto zájezdu. Objednaný řízek s bramborem splnil nejen svůj účel tím, že zasytil, ale také byl tím nejchutnějším pokrmem, jaký jsme na výletě pozřeli, a to navíc ve vhodně esteticky působícím prostředí dřevěného venkovského srubu.
Ve Vratislavi jsme se dočkali slunného počasí a velmi poutavé komentované prohlídky historického centra. Město má k české historii velmi blízko, bylo pojmenováno po českém knížeti Vratislavovi. Komentovaná prohlídka vedla kolem dvoupodlažního Kostela sv. Kříže a sv. Bartoloměje přes Most Tumski (místní Love Bridge či Most Zakochanych) na Ostrov Tumski a dále k hlavnímu rynku.
Rynek ve Vratislavi. Počásí nám opravdu přálo
Do Krakova jsme dorazili ještě téhož dne a ubytovali se v hostelu One World. Druhý den jsme jeli na exkurzi do solného dolu Wieliczka. Turistická trasa zde vede zhruba 100 m pod povrchem. Návštěvníci byli fascinováni jak hloubkou, tak rozsahem celého komplexu chodeb. A některé z nás solná jeskyně nadchla i tím, že nám prospěla v nelítostném souboji s rýmou.
Fotografie všech účastníků ISC výletu do Vratislavi a Krakova. Foceno v solném dolu Wieliczka.
V pozdních odpoledních hodinách téhož dne jsme měli to štěstí setkat se se zástupci krakovské sekce ESN. Daria a další nám podali stručný komentář o historii města. Prošli s námi trasu od Barbakanu, tj. části zachovaného někdejšího městského opevnění, směrem ke královskému rynku (Rynek Główny) a hradu Wawel. Poté mnozí účastníci štěstím bez sebe nakoupili železnou rezervu Soplic nejen na zpáteční cestu.
Barbakan, část někdejšího opevnění Krakova.
V poslední den výletu jsme navštívili zámek Pszczyna. Dověděli jsme se, že poslední německý císař a pruský král, Vilém II., byl kanec, protože zde zkolil dva bizony jednou ranou. Poté jsme nasedli do autobusu, nechali rituálně kolovat ISC rybičky a zanedlouho uháněli po celé délce české páteřní komunikace D1.
Zámek Pszczyna. Závěrečná zastávka výletu.
Zkušenost z našeho výletu ukázala, že rezervace prohlídky do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau je pro naše zájemce nereálná, neboť je vyžadován seznam účastníků již rok předem. Náhradní program, zámek Pszczyna, byl ochotně účastníky přijat a byl určitě veselejší zastávkou. Pro případné další plánování zahraničních výletů doporučuji více komunikovat s dopravcem a být si vědom nutných pauz řidiče a maximální povolené doby jízdy za jeden den.
Marek S.