Výlet do Vratislavi a Krakova

Začátkem dubna nabídl studentský klub ISC všem náruživým zájemcům o dobrodružné zážitky z cest tři dny trvající výpravu do končin našich sousedů. Odvahu vydat se do polských historických měst, Vratislavi a Krakova, nalezlo v sobě celkem 27 duší. Ještě než jsme opustili naší milovanou matku měst Prahu, tušili jsme, že oběd ve Vratislavi nestihneme. Také jsme byli informováni o nutnosti pauz a o maximálních denních limitech řidiče. Chmurnou představu o tom, že tím pádem možná nemáme zajištěné nejen jídlo pro zahraňáky, ale také ubytování téhož večera v Krakově, jsme zaháněli tradičním rituálem, tj. ISC rybičkami. Navíc bylo k dispozici i něco na přilepšenou. 😊 Tím míním tradiční českou Becherovku a tradiční polskou Soplicu. Výbornou atmosféru pak dokreslovalo účastníky tak frekventovaně skloňované polské sloveso pro hledat (pro nezasvěcené szukać). A tak jsme počali cestou „hledat“ náhradní restauraci pro 27 lidí.

Magická Karczma Misoni v Kladsku. Zde nám podávali výborný řízek s bramborem.

Pokračování textu Výlet do Vratislavi a Krakova

International Day

Letošní International day byl skvělý. Ve 12 hodin ho odpálila kapela Childrens of Kozel. Ve dvě hodiny jsme se naladili na vlnu pohody díky kapele Pop Pastiche a celý den zakončili Irské písně v podání Foggy Dude. V mezičase proběhla řada přednášek a diskusí se zajímavými hosty, jmenovitě např. Julie Hallac z francouzského institutu nebo hokejovým teamem Engineers Prague. Mimo to jsme cvičili beer jogu, grilovali maso a zeleninu a cvičili na workoutové sestavě. Celou akcí nás doprovázelo 5 studentských klubů ze tří pražských vysokých škol s vlastními stánky spolu se souběžně probíhajícím závodem Cross Campus.

Výlet za českým pivem, českým mořem a Českým Krumlovem!

Předně bych rád předeslal, že tento výlet byl mým prvním Orientation week výletem, na který jsem kdy jel. Proto se zde nemohu odvolávat na léty prověřenou sehranou partu. Na co jsme se však rozhodli odvolávat je eliksír dobré nálady obsažený v klasických ISC rybičkách, Becherovce Originál či Becherovce Lemond. Nutno dodat, že tyto produkty byly po pečlivé úvaze vybrány zejména pro svůj okamžitý hřejivý účinek.

Z Prahy jsme vyjížděli kolem osmé hodiny ráno. Byla sobota 17.2. a před pár hodinami získala Ester Ledecká první olympijské zlato. Ze 4 organizátorů jsme si 3 procházeli nějakou virózou, řada zahraňáků také nebyla v nejlepší kondici. Dva účastníci se pro nemoc z výletu na poslední chvíli omluvili. Cítil jsem v kostech zvláštní napětí. Všudypřítomná rýma, kašel a vytrácející se hlasivky nevěstily nic dobrého. Říkal jsem si, že pokud se epidemie rozšíří dál, bujarého veselí nejspíš ubyde, ale vzniklý námět pro hollywoodský akční thriller s pestrým národnostním složením hlavních hrdinů coby náhodných cestujících bude jistě pěkný. Pokračování textu Výlet za českým pivem, českým mořem a Českým Krumlovem!

Movie Night: Fresh Food in a Rubbish Bin

10 Billions is the name of the movie chosen for the first Movie night session of the Spring Semester 2018. The programme started by watching the movie and it went on by a post-movie discussion to get to know the different opinions and feelings of the participants (around 20 people). For that discussion, the organizers created a list of questions to lead the debate, which was very welcomed by the attendants. Moreover, thanks to their involvement, a list with the problems and solutions regarding food waste and feeding people problems was created. Everybody had the chance to express their own opinions and ideas in a friendly environment.

Anahí 

Novoroční kolečko aneb představení Teamu Spring 2018

Máme tady další rozjetý semestr pod vedením nové prezidentky Terky Faltysové, a tak je čas si představit ISC Team pro tento semestr:
1. Jaký je tvůj oblíbený dort?
2. Kdy a jak ses přidal(a) do ISC?
3. Jaký si přeješ, aby byl letní semestr 2018 v ISC a jak k tomu plánuješ přispět?
(4. Na závěr padla jedna dobrovolná bonusová otázka kočka nebo pes, ale odpověď najdete až na úplném konci)

 

Pokračování textu Novoroční kolečko aneb představení Teamu Spring 2018

Rok 2017 za námi a jak to vidí ISC Spirit

Tři sta šedesát pět dní roku dva tisíce sedmnáct už je dávno za námi. A tak mi dovolte krátké shrnutí tohoto úžasného roku očima ISC Spiritu.

„V lednu 2017 mě Terez Vlasáková přehodila do rukou Tété Kadlecové. Chvíli bylo takové mrtvé období, stávající Parťáci mnou totiž byli přesyceni a ti noví mě ještě nechápali. Navíc bylo zkouškové….A tak jsem si i já odpočinul, nezbývalo mi než mýt nádobí v Pointu. Netrvalo však dlouho a už jsem byl s novým ISC Teamem na cestě na přípravný víkend. Za chvíli přijeli zahraňáci, úspěšně se zapsali na fakulty, užili si své první chvíle v Praze a semestr se pomalu zaběhl. Mně se podařilo s každým členem ISCčka navázat velmi kamarádský vztah a každý jednotlivec objevil opět nový rozměr mne samotného. I několik zahraňáků se aktivně zapojilo a já měl možnost naučit se slovíčka jazyky, které jsem do té doby neznal. A to jsem v ISC od samého prvopočátku! Vlastně jsem se na půdě ČVUT pohyboval už dávno před tím…..Po boku pana Požára a Robina, Vládi Maliny a dalších nadšenců….ale to je zas jiná pohádka…..rád vám ji někdy povím.

Letní semestr 2017 utekl velice rychle, najedou bylo opět zkouškové a dění v ISC se trochu utišilo. Já doprovázel Parťáky i zahraňáky na zkouškách a vždy, když se cítili v koncích, jsem jim trochu pomohl, takže všichni to zvládli. Přišlo léto, kdy jsem se nevypařil a ani neodjel na dovolenou. S těmi nejpracovitějšími Parťáky jsme připravili nový Survival Guide a pracovali dále na českém webu, připravili web pro akci S ČVUT do světa Study Abroad Fair (SAF) a skoro se nám povedlo pustit se do rekonstrukce strahovského ISCčka. Pokračování textu Rok 2017 za námi a jak to vidí ISC Spirit

Vánoční besídka

Jako každé Vánoce se i tento prosinec konala ISC Vánoční besídka, při které si měli Alumni možnost sdělit nejnovější drby a zvědavci mohli zjistit, jak bude vypadat nový Team pro příští semestr Spring 2018. Jelikož letos oslavilo naše drahé ISC už 18 let, celá besídka se nesla v duchu ohlédnutí za touto dlouhou a zajímavou historií, jejíž kořeny sahají do minulého století.

Alumni i aktivní členové se mohli bavit hledáním svých tváří z fotek napříč minulými léty, které zdobily 18 stěn hospody u Honzíka. Pro všechny bylo také připravené video, ve kterém se představilo několik Alumni a podělilo se o to, co jim ISC přineslo. Bylo to zajímavé, dojemné a plné motivace k pokračování v rozvíjení ISC a jeho aktivit.

Zbytek programu obsahoval samá překvapení. Byla představena nová parťácká trika, která jsou nyní v nejen bílé ale také černé barvě, a odcházející fotograf Vojta Zacharda měl možnost pokřtít svůj dlouho připravovaný ISC Kalendář. Ten byl letos obzvláště peprný, protože obsahoval akty několika členů Teamu. Za to také sklidil velký úspěch a prodaly se desítky kousků. Na závěr bylo překvapeno samotné ISC, kterému Ježíšek nadělil polaroid. První fotky z této akce už zdobí ISC kroniku.

Nejočekávanějším překvapením bylo ovšem představení nového Teamu, který povede ISC dopředu další semestr. Tété Kadlecová se se všemi rozloučila a žezlo po ní převzala Tereza III., alias Terka Faltysová, alias zlobivá Faltýnová. Doprovodí ji z velké části obměněný Team, v kterém jsou jak staré ostřílené páky, tak nadšení nováčci. Přejeme jim spoustu štěstí a těšíme se, co nám příští rok přinese.

Evča Machová

Dinner in the dark

Každý si tento název jistě přeloží. „Večeře potmě“. Ale proč vlastně, k čemu to je? Jde o přiblížení života nevidomých. Jaké to je dojít do správné místnosti, najíst se, seznamovat se s novými lidmi, důvěřovat ostatním? Vše zmíněné jsme si vyzkoušeli 10. 12. 2017 od 19:00. Přišlo dokonce 12 účastníků, což bylo neskutečné. Byly jsme překvapené, kolik lidí svět nevidomých zajímá.

Začali jsme tím, že jsme se sešli v ISC Point (R304). Zúčastnění si zavázali oči a šli jsme do B305 (což je místnost hned vedle Pointu). Jenomže, když je člověk nevidomý, tak se lehce ztratí. Zvlášť, když ještě nemá moc praxe. Vyšli jsme tedy z Pointu, doprava přes hlavní schodiště, po schodech o patro výš, poté směrem k R404, vedlejším schodištěm o patro níž a tam jsme konečně našli místnost B305. Nebyla to snadná cesta, ale přinejmenším jsme byli atrakcí pro ostatní.

Když jsme došli do B305, usadili jsme se v části, kde se dá pohodlně odpočívat. Přišel čas poslechnout si příběh, který pro nás připravila Míša Petříková a který, nutno říct, byl velice dojemný a působivý. Byl o životě nevidomého chlapce. O tom, jak se stal nevidomým a potřeboval překonat překážky, jako jsou cesta do školy, najít správnou učebnu, sejít se s kamarády na večeři. Pro nás, kteří dokážeme přečíst tento článek, jsou tyto úkoly snadné. Všichni tento příběh tiše poslouchali a vžívali se do role chlapce.

Po příběhu jsme se usadili ke stolu a začali večeřet. Měli jsme rýži se zeleninovou směsí a poté dezert (perník, jogurt a ovoce). Někteří se do jídla pustili po hlavě, pro někoho to byla trapná situace, jelikož nevěděli, zda se nepokecali, či neupustili nějaký ten drobek na stůl. Všichni samozřejmě utrousili spoustu drobků.

Po večeři jsme si dali lehkou rozcvičku, poté se opět uvelebili v odpočinkové části a sundali si šátky. Účastníci mezi sebou sdíleli jejich zkušenosti a pocity. Například, že moc necítili chuť jídla, jelikož ho neviděli, nebo si mysleli, že měli velkou porci jídla, přitom měli naopak menší, než je zvykem. Někteří už měli zkušenosti z Neviditelné výstavy, kde měli simulaci pouličních zvuků, takže se lépe dokázali vžít do příběhu, a to konkrétně jak jel chlapec do školy.

Byla to zkouška i pro organizátory. Můj hlavní poznatek je, že lidem s tímto znevýhodněním je potřeba VŠECHNO vysvětlovat a barvitě říkat, co se okolo nich děje. Není to žádný objev, každému je jasné, že je potřeba jim vše vysvětlovat. Když vám však řeknu, že máte před sebou dveře a nebo řeknu dvoukřídlé vyřezávané dveře, které mají velkou kovovou kliku jako na zámku, tak to jsou dvě různé představy.

Nevidomé nemusíme brát jako nemocné, to je jasné. To nebylo cílem Dinner in the dark. Cílem bylo uvědomění si, že jen občas potřebují pomoc k nalezení té správné cesty.

Eliška Beránková

Parťák weekend

Jak je již tradicí, i letos jsme se všichni společně vydali na Parťák Weekend. Tentokrát však byl víkend v zákrytu tajemství a nikdo z nás nevěděl, co očekávat. Samotný název Sabotáž však již od prvního pohledu sliboval výbornou akci, o jejímž konání nás průběžně informoval Pan Červený Gauč a webové stránky.

Sešli jsme se společně u karbanátkového krále na hlavním nádraží a konečně se setkali s částí Incognito Special Commando týmu, který měl vše do puntíku připravené. Při jízdě vlakem jsme měli možnost připomenout si některé milníky týkající se ISC či se seznámit s oblíbenými aktivitami některých lidí z týmu. Vítězné týmy mohly následně lovit rybičky.
Příjemnou procházkou jsme se dostali až na ubytování a konečně naplnili svá bříška výtečným gulášem od pana majitele (opravdu byl tak dobrý, že ho stojí za to ho tady zmínit). Po večeři místnost zahalila tma, slyšeli jsme zvuky, ze kterých běhal mráz po zádech, a pak ….to přišlo… APOKALYPSA.
My, jakožto ISC členi, jsme však přežili a čekaly na nás různé úkoly a nástrahy, ve kterých se nesl celý víkend. Museli jsme samozřejmě myslet i na naši fyzičku, o tu se hned ráno pomocí rozcvičky postarala členka komanda Anet. V průběhu sobotního víkendu jsme měli možnost dostat různé komponenty, které zpočátku nedávaly moc smysl, ale večer jsme na to přišli! Sestavili jsme si obvod, který byl poháněn hlínou a kapkou citronu a posílali si zprávy z jedné místnosti do druhé. Neuvěřitelné, pár obvodů nakonec nahradilo prasklou žárovku na pánských záchodech, já tam tedy nebyla, ale povídalo se to 🙂
Večer propuklo společné veselí ve stylu neonových barev, tance a zpěvu. Ráno na nás čekaly tradičně workshopy. Rozdělili jsme se do dvou skupinek a vystřídali jsme se na dvou workshopech. Na jednom jsme se naučili perfektní relaxační masáž pod vedením Saši a na dalším jsme si z přírodních ingrediencí vyrobili kosmetiku, takže troška alchymie. Poté už přišel na řadu oběd, balení, procházka na vlak a pak už domů. Nechtělo se nám hned rozutéct pryč, tak jsme ještě společně poseděli v restauraci Na Pasece.

Karol Vopičková

P.S.: Já vždycky říkala, že bavit se dá i bez alkoholu. Ti, co tam byli vědí, na co narážím. Ti, co ne? Asi se nás účastníků a přeživších apokalypsy musíte zeptat. Ale byla to ta největší sabotáž 🙂