Causes Coordinators Meeting

Causes Coordinators Meeting měl být prvním ESN eventem, kterého se zúčastním. Celkem jsem se těšil, ale vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. Zapadnu mezi ostatní? Budu si s nimi mít co říct? A nebudou tam samí „ekoteroristi“? Spousta otázek, které mě před víkendem trápily.

Snad se na mě nebudete zlobit, když vám hned na začátku prozradím, jak to všechno dopadlo. Celý event jsem si užil, měl jsem si s ostatními účastníky co říct a největší ekoterorista jsem tam byl možná já s Věrkou. 😀

Pokračování textu Causes Coordinators Meeting

Na vlnách s ISC

Výprava za společným prázdninovým ISC dobrodružstvím začala v pátek odpoledne na Hlavním nádraží, kde jsme se v neskutečně velkém počtu sešli, abychom společně vyrazili vlakem směr Křivoklát. Když jsme se dostali do cílové destinace, čekal nás luxusní odvoz zavazadel a my se tím pádem mohli vydat na hodinovou cestu do kempu bez jakékoliv zátěže. Cestou jsme narazili na prímovní hospůdku sousedící se sámoškou, tak jsme se rozhodli na místě počkat na skupinku, která jela vlakem až po nás. Řádně posilněni jsme se pak vydali do kempu, kam už to bylo skoro co by kamenem dohodil.
Postavili jsme stany, a protože už byl večer, jediným bodem programu byla večeře a veselení se v hospůdce v kempu, kde jsme našli perfektní útočiště pro zbytek dne.

Druhý den ráno jsme se zabalili, proběhlo logisticky náročné přesunování vozů s věcmi a pak už nám nic nebránilo v tom, vydat se na vlny řeky Berounky. Bylo nás celkem 19 lodí (z nichž jedna byla pro 3 osoby), což je takový počet, že už ani to společné soulodění nebylo prakticky proveditelné. A tak jsme se roztrhali na více skupinek a den na vodě strávili porůznu.

Později odpoledně jsme se ovšem všichni sešli v kempu pod jezem u Račic a to beze ztrát. I utopené ISC tričko Elišky si k nám nakonec po vodě našlo cestu zpět. Potom, co jsme postavili stany a prozkoumali okolí, jsme se postupně navečeřeli v místním kiosku.

Za připomenutí stojí výborné berounské pivo Medvěd, které večer teklo proudem a kempový kiosek přetáhl avizovanou zavíračku o několik hodin. Večer zakončil táborák s živou hudbou a jelikož nehrozila žádná zima a nebe bylo bez mráčků a plné hvězd, někteří se pak odhodlali ke spánku pod širým nebem.

 

V neděli ráno jsme se po poněkud pomalejším startu a přes zmatky při osedlávání a počítání lodí přeci jen nalodili a vypluli vstříc dalšímu horkému dni. K naší výpravě se připojil i náhodný kytarista z předešlé noci, který se nás držel až do konce celé expedice (a dokonce je zachycen i na skupinovém fotu). Počasí se rozhodlo útočit na teplotní rekordy, a to se na nás začalo projevovat postupným červenáním a u některých až rudnutím. Pro ochlazení v letním parnu jsme naštěstí u sebe měli veškerou soudobou techniku – vodními pistolkami počínaje, chlazenými nápoji pokračuje a pleskanci pádel do vody konče. A komu to nestačilo, mohl si ve splouvané bystřině zaplavat. Koneckonců vzhledem k olejnatosti úseku nehrozilo, že by nešťastný plavec nedostihl svou loď, spíše naopak, kdyby se snažil, mohl by ji uplavat.

Na nedělní oběd jsme se rozhodli zajet do Nižboru, jednak proto, že je to malebná obec se zámkem a kostelem, ale hlavně proto, že jsme už fakt měli hlad a nic jiného cestou nebylo. Části strávníků se podařilo nacpat se do místní vyhlášené restaurace ve vagonu, pro ty méně šťastné se našla friťáková hospůdka se zahrádkou u hlavní silnice. Co by to bylo za vodu, kdyby k obědu nebyl smažák!

Během etapy jsme jeden jez přenesli, druhý přetáhli a hlavně jsme to skoro celé museli odpádlovat, protože pokud voda zrovna někam tekla, tak to snad bylo v opačném směru, než se nám hodilo. Bylo to sice vyčerpávající, ale nás něco takového nemůže rozházet! A tak jsme se v podvečer všichni spokojeně vylodili v Berouně, pořídili si hromadnou fotku, vrátili lodě a odjeli zpět do reality všedních dní.

 

Velké díky organizačnímu týmu Pája&Pája&Pája! Byla to fakt paráda!

Shrnutí letního semestru 2017

Polovina prázdnin za námi! To znamená, že je ideální chvíle na zhodnocení uplynulého semestru a pomalé přípravy semestru nadcházejícího.

Letní semestr 2017 utekl jako voda. Postarali jsme se o 450 zahraničních studentů z více než 40 zemí světa. Na 180 českých buddies pomohli těmto studentům hlavně v začátcích jejich pobytu v Praze a zaslouží si za to obrovský dík.

Dále jsme během celého semestru zorganizovali 15 výletů po České republice a do zahraničí, připravili a úspěšně vedli s pomocí zahraničních studentů zhruba 30 jazykových kurzů. V neposlední řadě měli zahraňáci možnost prezentovat svou zemi co týden, na inteGREAT party, a tak jsme poznali tradiční kuchyně, zvyky, tance a krásy nejrůznějších koutů světa.

Ve spolupráci s Prague UNI5 jsme na strahovském kampusu uspořádali sportovní akci Erasmus Prague Games, která se pyšnila hojnou účastí. Akce byla o to zajímavější, protože jsme v kooperaci s pražským integračním centrem zorganizovali fotbalový turnaj.

Zahraniční studenti ČVUT jsou naší hlavní cílovou skupinou, nicméně rádi pořádáme akce i tak trochu jinak. Úspěšně se nám povedlo zorganizovat International Day, který propaguje zahraniční výjezdy a ve spolupráci s dalšími studentskými kluby se nám podařilo rozšířit povědomí o různých typech výjezdů mezi české studenty ČVUT.

A abych neopomněla ty nejdůležitější, a to naše členy, musím zmínit také teambuildingové akce. Na začátku semestru se noví buddíci měli možnost stmelit na Buddy Weekendu pořádaném v okolí Opárenského mlýna. Dále následoval Parťák Weekend, tentokrát na škole čar a kouzel a účast byla veliká. A celý semestr byl prokládán schůzkami jednotlivých týmků, celého Teamu a také čtyřmi díly Prostřena, kdy jsme se jako Team sešli dohromady a užili si chvilku bez ISC.

Závěrečnou akcí semestru byla tradiční Grilovačka, kam se dostavilo spoustu Alumni, zhodnotili jsme celý semestr a připili na zdraví 18. narozeninám ISC. Připomněli jsme si jeho začátky v letech 1998/1999, které byly velmi čerstvé, protože nás na konci semestru navštívil Vláďa Malina, spoluzakladatel ISC.

Během července jsme si všichni oddychli a nyní už začínáme plánovat semestr zimní. Těšit se můžete na 560 studentů z 58 zemí. V plném proudu už jsou přípravy velké akce, a to „S ČVUT do světa Study Abroad Fair“. Tato akce bude probíhat formou cestovatelských přednášek a vyvrcholí samotným veletrhem 25. 10. Cílem akce je propagovat zahraniční výjezdy, mobility a veškeré možnosti, které na ČVUT máme, dále zvýšení povědomí o Erasmus Student Network a činnosti této organizace.

Měsíc srpen uteče jako voda a kolem 20.9. už nám začnou přijíždět zahraniční studenti.

Tak se s novým Teamem budeme těšit!

Believe in ISC Spirit. Pass it on.

Terka „Tété“

Věděli jste, že:

– nebyl vyhoštěn ani jeden zahraňák díky našemu Pepito Visa

– 17 hodin strávených na odboru azylové a migrační politiky

– 6 hodin strávených na cizinecké policii

– pan Červený gauč poskytl nocleh celkem 126 krát

– počet posazení na Point křeslo: 4*10*16 = 640

– Robin oskenoval 10 parťáckých ksichtů (vítěz Faltýnová a Pepito)

– vypili jsme 3 lahve presidentského drinku

– účast na mezinárodních akcích: AGM, Eduk8, ESN Academy, ESN Summer Camp, NB meeting, CNR, MECM, NP

– komunikace v týmku Activities jela celkem v 15 messangerových konverzacích

– došlo ke zlomení 1 ruky a rozbití 1 sloupu

– FB page vytvořila 60 events

– nejdelší schůzka Buddy týmku trvala 9 hodin v Klubovně

– množství ISC Spiritu předaného na Buddy Weekendu: 16 lahví a jeden sud

– počet rybiček ulovených na buddy akcích: 1392 ks

– ISC web byl navštíven 15 679 krát

– nejpoužívanější operační systémy: Windows 59% a Android 16.6%

– každý Buddík měl průměrně 1.4 zahraňáka

– na IT sešlostech se vypilo 27 točených a 27 lahváčů, snědlo se 7 pizz, 4 – 6 porcí nudlí, 7 porcí kuřecích křidélek, 1kg mrkve, 1.1kg hroznového vína

– Speedy a Míša Král vypili nespočet káv nad zdokonalováním našeho webu

Care Your Buddy Teambuilding

První máj je lásky čas. A co my milujeme nejvíce? Hmmm?

No ISCčko přece! 😛 A ISC miluje nás a tak nám připravilo krásné prvomájové počasí (poručíme větru dešti! ISC vládne všemu! 😀 😀 :D).

A v rámci mezitýmkové lásky jsme si spojili teambuildingy dvou týmků. Care&Buddy <3 <3 <3. Čím víc parťáků, tím víc radosti přece! 🙂

Jeli jsme tramvají, vláčkem, autem, na koloběžce, na kole, na jednokolce, metrem, pozdě, načas, spolu i každý zvlášť. Ale nakonec jsme se všichni sešli v Prokopském údolí.

Vybaveni jídlem, dekami, karimatkami, kytarou a skvělou náladou jsme se vydali objevovat krásu tamní přírody. Nádherné výhledy, jezírko, hluboký jeskynní průchod, workout koutek, krok out of comfort zone při loupání banánů z druhé strany :D, to všechno jsme si užili plnými doušky! Nakonec jsme se usadili u ohniště, nasbírali dostatek klacků, vytáhli slackline a žonglovací míčky, do potoka dali chladit nutné tekutiny a za lovení rybiček si užívali dne. Opekli jsme si buřty, mrkve i banány, zazpívali spoustu písniček, snědli, co se dalo, probrali jsme,,co máme rádi” 😀 a tak se stalo, že najednou bylo 10 večer.

Tím to ale z daleka neskončilo. Držáci se ještě vydali do Dejvic k uskutečnění první pure ISC svatby pod sakurami v Technické ulici. Treasurer ,,z moci mu Boardem svěřené” prohlásil pár za právoplatný, oba slavnostně přísahali na 3D mini gauč. Proběhl polibek pod rozkvetlou třešní. No a to jsme samozřejmě museli ještě kvalitně posvětit u Honzíka.

Honzo, Honzo, Honzo, Honzo, Honzo, Vašku, Michale, Emmčo, Evane, Myško, Vojto, Tondo, Marťo, Domčo za Buddy a Care team coordinátory vám moc moc moc děkujeme za skvělý den!  <3

Byla to paráda a jsme hrozně rády, že máme v týmcích tak skvělé lidi!

Terka & Míša

Recenze na Wild Weekend

Jak shrnout Wild Weekend? Nachozeno 25 kilometrů v horách? Pro některé poprvé vyzkoušena chůze ve sněhu? Nebo třeba můžeme vytáhnout útržky hlášek z feedbacku, který jsme dostali! Mrkněte:

,,I’ll bring ISC Fishing to my country!!!“

,,…We did walk five hundred miles and we would walk five hundred more!…“

,,Ahoj kotě, jedno pivo prosím“

,,Just thank you.“

,,I’ll never forget this weekend we spent together.“

,,Děkuju moc, miluju ISC, Užasně vikend se nejlepší lidi. Je byl velmi sranda!!!“

,,The game to find your way into the the forrest to the accommodation – very funny!“

,,Hiking in the snow! Cook the sausages on fire!“

,,Hiking after dark for the first hike was quite difficult, but other than that fabulous trip and organizers!“

,,If only it would have been longer…“

,,You should have forced us to sleep outside“

,,I’m a survivor!“

,,I wish you to never loose energy and power to do some crazy stuff!“

,,I saw the stars. It was amazing“

Terka Faltysová (a zahraňáci)

Buddy Weekend

,, 9 ..8 … ignition sequence has started … 3 … 2 … 1 … 0. We have Apollo ISC Spacecraft liftoff!” se ozvalo v pátek na Masarykově nádraží. Naše vesmírná flotila se vydala na cestu do neznáma. Známe i neznámé tváře … průzkumná cesta byla před námi a tak jsme se vrhli střemhlav do ves… do vlaku. Tam jsme zjistili, že naše nametagy také obsahují, kam jednotlivé posádky poletí – nejzábavnější bylo asi sledovat posádku Poopiteru (posádka se následně pojmenovala Sráči), jak se pomocí pantomimy snaží najít své druhy. Nakonec se našly i posádky směřující na Tarantulon (Mlčechvosty) a Aquarion 12 (S.H.I.T. aka SpaceHeroesInternationTeam).

Za mohutného ISC rybaření jsme se vylodili v Lovosicích. Důvod, proč právě tam a ne až o zastávku dále byl jednoduchý a všem určitě srozumitelný – kebab! 😀 No jak jinak uvést Buddíky do atmosféry ISC, než jedním pořádným „kebabíčkem“.

Nikdo nevěděl, jak dlouhá cesta pěšky nás čeká – a ještě, že tak. Bylo to asi 10 km. Cesta byla pro některé nekonečná … vzhůru do nekonečna a ještě dál se stalo skutečností. Poslední asi 4 km jsme šli lesem a hlubokou tmou. A protože bez baterek to bylo zábavnější, sešli jsme dokonce z cesty. Ne, že by se bylo kam ztratit, ale to účastníci nevěděli a tak se nám Buddy Weekend přehoupl trochu ve Wild Weekend :D. Někteří přebrodili/přeskočili menší říčku, jiní se zas statečně prodírali hustým lesem. Každopádně jsme se ale úspěšně (a všichni) sešli na konci údolí. Budoucí parťáci se tedy osvědčili už při první zkoušce – nikdy neztráceli elán ani spirit (o kterém ještě ani nevěděli). Když už jsme se zase blížili k nekonečnu, konečně se „na obzoru“ objevila naše základna. Nádherně zrekonstruovaný starý mlýn. Večer se odehrával klasicky v podobě her, kronikování, zapojování pípy a nasávání atmosféry. Parťáci i nováčci, všichni dohromady, jak to má být.

Druhý den se nám vstávalo těžko, ale bylo to krásného slunečného rána, tak to nebylo tak zlé. Díky pecka workshopu od naší HR a Prezi jsme se dozvěděli víc o ISC a jak to v něm funguje a pak už jen stačilo vzít sváču a vyrazit na výlet. Bylo nádherně a tak nám cesta na vrchol Lovoše, doprovázená parádními výhledy a spoustou teambuildingových selfie, uběhla docela rychle (a hlavně taky proto, že se soutěžilo, kdo tam bude první :D). Hlad nás donesl až do místní restaurace, kde nás obsluhovala úplně nejúžasnější paní, točili jsme si sami pivo za barem, hráli pingpong se smaženým sýrem, protože nám bylo prostřeno na pingpongový stůl :D.

Zpátky na základně jsme byli rychle a užili si Milanův workshop na komunikaci, zatímco organizátoři statečně zápasili se špízy a místní pecí a nakonec je museli ještě „odmasit“! :D. Po scénce s Carlosem a Pachou jsme „zapomněli“ rozdat čokolády (že Pájo :D), povečeřeli a vytvořili naprosto bezkonkurenční vesmírné spacesuits. Za tmy na nás čekalo překvápko – Martin B. s mega workshopem na pozorování hvězd pomocí jeho teleskopu. A pak už jsme hráli hry, zpívali ISC song, tancovali na ESN song, vypouštěli lampion s ISC Spiritem do vesmíru, pili, pantomimovali snad až do rána a bylo to prostě super <3 <3 <3.

Neděle už byla ve znamení úklidu, cesty na oběd a cesty do Prahy za psaní feedbacků. Protože bylo ještě brzo a my si chtěli dát sprchu, sešli jsme se ve velkém počtu na afterparty až večer na Strahově. Tam jsme to jako parádní parta táhli ještě snad do rána a prostě celkově to celé bylo hrozně super <3. Proto bych vám všem zúčastněným chtěla se slzou v oku moc moc poděkovat :), ač se čtyřmi hodinami spánku za poslední 3 noci, po víkendu jsem byla totálně nabitá energií a ISC Spiritem.  Těším se na zbytek semestru s vámi!

Terka Faltysová

Parťák Víkend Spring 2017

Už zase? No jo, jinak to už snad ani nejde!

Takže jaké to bylo tentokrát? Pro ty, kteří nebyli, a zbyly jim jen oči pro pláč, se pokusím aspoň okrajově nastínit, jaký ten letošní jarní parťák vlastně byl.

Náš PW se konal v Jizerských horách v obci Zásada. Šikovná Karol nám tam vyhlídla starou školu předělanou na perfektní ubytovací zařízení. V pátečních večerních hodinách jsme se tam všichni sešli. Někteří měli maličko promočené oblečení, to jim však neubralo na entuziasmu a mohli jsme náš PW oficiálně otevřít. Moudrý klobouk rozdělil parťáky do kolejí a po večeři se tak mohli ubytovat v přidělených kolejních pokojích. Zbytek pátečního večera už netřeba blíže popisovat, jisté je jen to, že jsme se všichni (doufám) skvěle bavili. Sobota probíhala v těžce sportovním duchu, po ranní rozcvičce, snídani a střetu s místními věřícími jsme prchli do hor a lesů, prozkoumávat místní krásy. Sobotní odpoledne pak probíhalo v podobě velkolepého famfrpálového klání, které s metrovou výškovou převahou vyhrál tým old/all stars. Pro věkovou nezpůsobilost však museli být diskvalifikováni, a tak vítězná kořist putovala Mrzimoru.  Publikovatelný sobotní program jsme zakončili rozdělením bodů (všichni zvítězili, jupí!) a večeří a pak už mohla začít volná zábava. Edukativní neděle s workshopy od Milana Kováře a Terky Vlasákové byla jen třešničkou na celém parťáckém dortu. Poklidili jsme, co se dalo, narvali si břicha rizotem a pak už spěchali na vlak.

Vždycky jsem měla možnost užívat si PW z pozice účastníka, teď jsem si ho užila jako organizátor. Chci poděkovat všem spoluorganizátorům: Marcelce Růžičkové, Vojtovi Novákovi, kuchyňskému duu Martin Kucián a Pája Hošek a hlavně Karol Vopičkové, která to skvěle ošéfovala. Pár lidí nám  v pátek i sobotu pomáhalo v kuchyni a těm chci taky moc poděkovat. No a pak netřeba dodat, že chci poděkovat všem zúčastněným parťákům, protože to bylo vážně super! Těším se na další podzimní parťák…podle posledních zpráv má být luxusní! Doufám, že se tam uvidíme!

Kačka Čermáková

Rozhovor s organizátory Orientation Week

Jestli máte nějakého zahraňáka na starosti, určitě víte, že prvních pár dní je pro něj složitých a náročných. Proto ISC každý semestr organizuje Orientation Week, ve kterém se nejen dozvědí vše důležité, ale také vyrazí na svůj první výlet na studijní i za hranice Prahy. Představujeme parťáky, bez kterých by se letošní první Orientation Week neuskutečnil: Davida Mládka a Kačku Holkovou. Na zážitky spojené s organizací se ptal Pavel Hošek.

 

Pavel: Tak, první, co jsem se vás chtěl zeptat: Co je vlastně Orientation Week?

David: Tak je to první kontakt zahraničních studentů s ISCčkem a s Českem.

Kačka: Přivítání, ukázání, jak to tady chodí, seznámení s námi, s rektorátem a s fakultami.

Pavel: A co to obnášelo, když jste to organizovali? Kolik to bylo práce?

David: Tisk ESN kartiček, tiskoviny do welcomepacků, balení, vymysleli jsme si visačky, ty byly problémový, shánění místností, shánění referentek…

Pavel: Kolik času to zabralo? Kdy jste začínali s přípravami?

Kačka: Tak měsíc předem?

David: První schůzku jsme měli podle mě tak měsíc předem, zhruba.

Kačka: Pak jsme byli chvíli akční, pak chvíli… (smích) jsme to odkládali, pak se to dodělalo zase punkově (smích).

Pavel: Co na tom bylo nejsložitější, co byla největší výzva?

David: Asi komunikace. Se všema.

Kačka: Pro mě to bylo shánění lidí. Shánět lidi na doprovody, říkala jsem si, že to nebudeme dělat hromadným veřejným spreadsheetem, ale… To bylo hrozný, já nejsem vůbec HR, a ty lidi tě odmítají, ne, nemůžu, taky nemůžu, a ty je nechceš nutit…

Pavel: Proč jste se do toho vůbec pustili, co vás na tom lákalo?

Kačka: Já jsem byla málo akční Parťák a chtěla jsem být akční Parťák. Víc aktivní, takže jsem do toho šla. A pak, když jsem viděla ty tři A4 instrukcí, co všechno musíme udělat, tak jsem si říkala, sakra, jestli to zvládnu.

David: Mě do toho přemluvila Terka Vlasáková, docela dávno.

Pavel: Báli jste se, že něco z toho neklapne? Byla nějaká situace, kdy to vypadalo, že něco nevyjde?  

David: Zhruba všechno. (smích)

Kačka: Tak klasicky se dodělávalo všechno na poslední chvíli, prezentace, jako když to člověk dal dohromady, tak zase už nestihl double checking. A když to stihl, tak se to změnilo ráno…

David: Poslední verze prezentace byla asi dvě hodiny předem.

Kačka: Pak když jsme během prezentací zjistili, že tam někteří prezentující nejsou, tak jsme uvedli někoho, kdo tam neseděl, v tý přednáškový místnosti, a naštěstí teda jsme byli zachráněni…

David: Dopadlo to dobře.

Kačka: Marsí si tam zrovna šla pro mikinu, takže to chudák schytala a dostala mikrofon (smích). Ale všechno se zvládlo, je to prostě… Je to výzva.

Pavel: Co vám to dalo do života, za zkušenosti? Mělo to nějaký pozitivní dopad?

Kačka: Je to prezentování před 300 lidma, organizování hodně lidí a přemlouvání, aby pro to něco udělali, takže určitě.

David: Určitě je to velká zkušenost a určitě nikdy víc (smích).

Kačka: To tam asi psát nebudem, aby ještě někdy někoho nabrali na OWčko (smích).

David: Bylo to dobrý, jako to, co se tam děje, tak nikde jinde asi moc dělat nebudeš. Jsou to zkušenosti, zkusíš si to z druhý strany než asi většina lidí zná tady, když tě pořád někdo nahání, aby něco už bylo, a ono to furt neni a nechápeš, co po tobě vlastně chce, když to ještě nemusí bejt (smích)…

Pavel: Co teď plánujete do ISCčka?

Kačka: Já teď organizuju výlet do Krakova a pak si dám na pár měsíců asi pauzu, protože jsem zjistila, že… Já už chodím do práce a jde to blbě stíhat. Říkala jsem si, že OWčko bude v pohodě, že to je týden bez spánku a pak se to srovná, ale je to fakt hodně namáhavý, zvlášť  OWčko.

David: Já mám čirou náhodou trip do Budapeště, ale… no já bych chtěl bejt nízko teď zas chvíli, schovat se někde mezi ostatníma lidma…

Kačka: To vypadá, že OWčko odrazuje Parťáky (smích).

David: Pauzu, no.

Pavel: Poslední otázka, co vás do ISCčka přivedlo a co vás tam drží?

Kačka: Přivedl mě můj Erasmus, kdy jsem nechtěla vypadnout z tý Erasmus nálady, kdy je na všechno omezenej čas a člověk má pocit, že musí všechny zážitky prožít hned teď a ne to odkládat, až bude lepší počasí, až bude víkend a prázdniny. Tak to jsem si chtěla udržet, šla jsem do ISCčka, a teď mě tady drží ty lidi. Češi hlavně, co tady je za partu lidí, Parťáků. Super lidi a vždycky člověk ví, že když je to Parťák, tak si s nima většinou sedne. Stejný hodnoty a fajn pozitivní lidi.

David: Já jsem ještě nebyl na Erasmu, takže jsem si vzal Buddíka, pak jsem se dostal na Buddy víkend, pak jsem se dostal do Pointu, a pak už jsem v Pointu zůstal. Já jsem se vlastně dostal do ofisu a pak jsem se dostal do pointu (smích). No a pak jsem taky zůstal kvůli Parťákům, hlavně.

 

Pavel Hošek

Víte, že… aneb QaKovo okénko

Když už jsme si představili tým, tak u toho tématu zůstaneme.

Víte, že náš druhý ISC prezident byl Malina, alumni koordinátor v roce 2008 byl „Frodo“, v roce 2004 byl HR (a následně pátý prezident) „Had“, od zimního semestru 2009 až do zimního semestru 2010 byl treasurer Pivko či že v roce 2014 byl QaK „Přemek“ Podlaha.

To a mnohem víc se můžete dozvědět na ISC wiki v záložce historie, na kterou se můžete dostat přes  ParťákNet  www.isc.cvut.cz/partak/.

Dominik Bureš